Co může znamenat: „Sharing is caring“? A kdo vlastně jsem?

Pro ty z vás, kdo neumí anglicky sharing je sdílení a caring je pečování. Znamená to tedy, že sdílení je pečování a obráceně. Rozhodla jsem se založit tuto stránku, protože mám potřebu pečovat a sdílet, obojí, je to pro mě způsob života. Nepopírám, že mou touhou je také učit a k tato stránka je začátkem, mým prvním krokem na této nové cestě. A to přesto, že i s učením mám nějaké zkušenosti.

Dlouho jsem se bála tento svůj nový projekt zveřejnit. Proč? Protože možná nejsem dost dobrá. Protože je mnoho těch, co jsou lepší než já. Protože mě možná někdo odsoudí. Protože mám stále ještě rezervy v sebeprosazení. Proč jsem se nakonec rozhodla to udělat a překročit svůj vlastní stín?

Proto, v co z celého srdce věřím! Že máme překračovat zónu komfortu a dělat věci, po kterých toužíme a ze kterých máme respekt (možná i strach). Co bych to byla za leadera, kdybych tohle sama neprožila, nepostavila se tomu a nepřekonala to. Svůj strach, svůj stín, svoje chiméry.

Kdo vlastně jsem? Jmenuji se Hana Moneam a kadeřnickým řemeslem se zabývám od roku 2000. Původně jsem vystudovala střední školu, ale kadeřnické řemeslo mě prostě lákalo víc. V roce 2000 jsem prošla rekvalifikací (proto vím, že se můžeme kdykoli naučit něco, co jsme předtím neuměli a co nás volá) a začala jsem pracovat jako OSVČ v třebíčském salonu STYL. Po necelých 3 letech jsem si otevřela svůj první malinký salonek jménem GLAMOUR a měla jsem už poměrně velkou klientelu. Po dalších necelých 3 letech jsem si otevřela druhý, větší salon se stejným jménem a asi po dalším cca roce jsem uspěla v konkurzu firmy SCHWARZKOPF, která hledala nové asistenty technologů do svého Česlo – Slovenského týmu. Byla jsem součástí tohoto týmu necelých 5 let. Všechno byla skvělá škola a jsem nesmírně vděčná, že jsem měla takové štěstí, byla jsem pracovitá a zároveň asi velmi drzá a odvážná.

V roce 2014 jsem se ale cítila nesmírně unavená, hlavně celkově životem a rozhodla jsem se skončit a celkově změnit svůj život. Prodala jsem dům, ve kterém jsem měla salon, odešla jsem z týmu a odjela jsem na rok do Egypta. Dovolila jsem si to, o čem mnoho lidí pouze sní, vystoupila jsem z kruhu. Byl to dar sama sobě. Poprvé ve svém dospělém životě jsem se starala jen sama o sebe a rozhodovala jsem se podle toho, co potřebuji hlavně já. Byl to nádherný a odpočinkový rok, který mi dopřál nový start.

Ten se konal loni v Praze. Otevřela jsem si nové studio krásy pouze pro ženy s názvem JINOVÝ SVĚT. Funguje už rok a dokazuje, že začít se dá kdykoli a kdekoli, z naprosté nuly a úplně znovu. A protože jsem to udělala už podruhé, dovoluji si sama sebe postavit do role člověka, který umí pomoci ostatním dokázat to samé, nebo ještě něco lepšího než já sama. Pociťuji nesmírný vděk za všechno, co všechno jsem zvládla. A taky vím, že to není jen moje zásluha! Mám kolem sebe lidi, kteří mi fandí, pomáhají, pečují o mě a sdílejí se mnou svůj život. S láskou a hlubokou úctou jim za to děkuji a mám touhu jim to vrátit. A nejen jim…

A touhle smyčkou se znovu dostáváme k heslu: „Sharing is caring.“ Znáte film Pošli to dál? Mě velmi oslovil a zasáhl, kdysi dávno jsem se rozhodla, že budu žít s tímto poselstvím. A protože můžeme předávat pouze to, co sami umíme, rozhodla jsem se sdílet to, co jsem se za těch 17 let naučila. V kadeřnické škole začínáme online, ale brzy bych ráda začala předávat svoje zkušenosti i „offline“ a to na setkáváních s vámi. Ať už to bude kratší či delší workshop, který povedu já, ale také workshopy,  na které bych ráda zvala svoje kolegy jako lektory.

Vítám vás všechny, pro které je kadeřnické řemeslo zajímavé. Je jedno, zda už kadeřníky jste nebo se jimi chcete stát, důležité je to, co vy sami považujete za důležité, možné a uskutečnitelné. Chcete se zlepšit se v tom co děláte? Naučit se něco nového? Změnit od základu svůj život? Pomáhat ostatním? Učit se a učit? Inspirovat, sdílet, pečovat? Ať už je to cokoli, věnujte tomu pozornost. Protože čemu věnujeme pozornost, to roste.

Protože mám ráda pohádky a jsem dostatečně šílená, abych uvěřila, že i nemožné je možné, použiju slova Alenky z říše divů:

Alenka: To není možné.
Kloboučník: Ale je. Stačí tomu uvěřit!
Alenka: Do rána jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem.
Kloboučník: To je, řekl bych, dobrá průprava…

A co vy? Věříte nebo nevěříte?

S láskou Hanka